Ve Středozemním moři, asi sto kilometrů jižně od Sicílie je malý ostrovní stát Malta. Skládá se z několika ostrovů, z nichž největší jsou Malta a třikrát menší Gozo.
Koleje jsou vyjeté paralelní rýhy. Připomínají stopy, které obvykle zanechávají kolová vozidla. Na Měsíci jezdili v prachu, na Maltě v blátě. Ty první jsou z roku 1971, ty druhé jsou staré 20 milion let. Kde je pravda? Někdo si z nás dělá asi blázny…
Když se řekne slovo Malta, tak si jako první představíte maltézský kříž, nebo vyhlášené maltské noční bary a diskotéky. Ostatní zdejší památky jsou mnohem méně známé. Patří k nim megalitické stavby, údajně starší než egyptské pyramidy. Velmi málo lidí však slyšelo o maltských kamenných kolejích.
Koleje jsou paralelní rýhy v tvrdém vápenci. Připomínají stopy, které obvykle zanechávají kolová vozidla, proto se nazývají „Cart-Ruts“. V překladu to znamená „koleje vyjeté dvoukolákem“.
Přestože lidé v jejich blízkosti žijí už po tisíce let, dosud neexistuje žádná uspokojivá odpověď na otázku, jak vznikly. Jsou to přírodní úkazy, nebo stopy lidské činnosti? A jak mohou být staré? Domnívám se, že je lepší koleje na Maltě vidět na vlastní oči, než o nich tisíckrát číst. Vydejme se společně po stopách hádanky, které můžete spatřit na ostrovech Malta i Gozo.
Charakteristika kolejí
První věc, která zaujme, je profil stopy. Maltské koleje se liší tvarem. Maximální hloubka na některých místech dosahuje 70 centimetrů, v průměru je to však 20 až 30 centimetrů.
Šířka jedné stopy se pohybuje od 10 do 30 centimetrů, ojediněle až 40 centimetrů. Průměrná šířka je 15 až 20 centimetrů. Stopa rýhy má někde tvar písmene U, nejčastěji je to tvar písmene V. Délka kolejí je většinou několik desítek metrů, na některých místech je to ale až 200 metrů.
Vzdálenost souběžných rýh činí 135 až 155 centimetrů. Průměrný rozchod maltských kolejí, je 141 centimetrů. Tento údaj je založen na mnoha našich měřeních. Jen pro zajímavost uvádím rozchod kolejí používaný na železničních tratích. Běžný rozchod kolejí v Evropě je 143,5 centimetru. V oblasti bývalého Sovětského svazu se používá široký rozchod 152 centimetrů. Pravěké „koleje“ na Maltě mají téměř stejný rozchod, jako evropské železnice.
V tisku se občas objeví spekulace ohledně orientace ke světovým stranám nebo nějakému významnému bodu. Maltské koleje nejsou orientovány podle světových stran, ani k žádnému významnému bodu nebo stavbě. Probíhají po vrcholcích kopců, klikatí se na svazích a v nížinách. Některé vedou až pod hladinu moře, jako v zálivu Svatého Jiří v městečku Birzebbuga. Jiné vedou ve výškách 253 metrů nad mořem, po hřebenech útesů v Dingli.
Je zřejmé, a existují fotografie pořízené potápěči, že koleje vedou dál po mořském dně, až do hloubky 30 metrů.
Koleje vedou dál do moře. V hloubce 30 metrů pod hladinou se nachází megalitický chrám…
Maltské koleje mají přesto jedno společné. Objevují se pouze v určité geologické formaci. Téměř všechny jsou vyjeté v šedém „korálovém vápenci“.
Podle odborníků je tento vápenec 25 milionů let starý, mladší vrstva pak 6 milionů let. Musím to trochu upřesnit. Podle geologů jde o spodní, starší vrstvu, na níž, podle nich, leží vrstva o 19 milionů let mladší. Jenže koleje jsou vyjety v obou těchto vrstvách! Přesněji, byly současně vytlačeny do obou vrstev. Tady není něco v pořádku! Nemyslíte?
Koleje lze na Maltě nalézt jednotlivě i ve skupinách. Jejich páry se k sobě mohou přibližovat, jinde vedou paralelně, nebo se kříží v různých úhlech. Rýhy velmi často mizí, aby se pak znovu objevily o kus dál.
Velké nádraží
Snad nejznámější místo na Maltě je oblast „Clapham Junction“. Místo bylo pojmenováno podle velkého železničního nádraží v Londýně. Nějaká podobnost tady opravdu je. Na ploše 3 hektarů se zde křižují desítky vyjetých kolejí. Nepřehledná soustava místy paralelních linií skutečně připomíná velké železniční nádraží. Jedny byly projety jen jednou, jiné evidentně vícekrát. Jiné se připojují k hlavním, další mizí kdesi pod terénem. Rozsah tohoto prehistorického seřadiště je dobře patrný na satelitním snímku.
Lze v chaoticky vyjetých stopách vysledovat nějaký systém?
První věc, která vás při pokusu pochopit, jak byly koleje vytvořeny, napadne, jsou jejich možné vztahy k místním megalitickým stavbám. Předpokládá se, že koleje a chrámy na Maltě vznikly ve stejnou dobu, a musí mezi nimi existovat nějaké spojení. Takové úvahy jsou nepravděpodobné a naivní. Není to pravda.
V okolí megalitických „chrámů“, můžeme najít vyjeté koleje. Nikdy však nevedou do stavby. Neplatí to však naopak. Tam kde koleje jsou, nenajdeme žádné kamenné stavby. To znamená, že vzájemné spojení neexistuje a nikdy ani neexistovalo. Maltské koleje vznikly mnohem dříve. Hledali jsme je poblíž chrámů Mnajdra, Hagar-Qim a méně známých Borg in Nadur, Scorba a Tal-Qadi. Projeli jsme několikrát ostrov Gozo, zdokumentovali desítky kolejí v oblasti Dwejra. V okolí megalitické stavby Ggantija není jediná kolej.
Náš výzkum zpochybnil teorii, že vyjeté koleje mohly vzniknout při dopravě materiálu ke stavbě megalitických chrámů. Mezi starými stavbami a maltskými kolejemi neexistuje žádné spojení.
Teorie
V jedné teorii se tvrdí, že stopy vznikly poměrně nedávno a mají je na svědomí Římané. Pro takové tvrzení však neexistují žádné důkazy. V několika vzácných příkladech jsou koleje spojené se starověkými římskými lomy nebo končí v Punské hrobce vysekané ve vápenci. Nabízí se jiné vysvětlení. Lomy a hroby v cestě vyjetých kolejí vznikaly náhodou. Je to vidět v oblasti Clapham Junction, kde jsou stovky kolejí, ale ani jedna z nich nevede k nedalekému „římskému lomu“.
Je nutné zmínit nejpopulárnější teorii původu vyjetých kolejí. Historici tvrdí, že rýhy vznikly opakovaným pohybem a třením saní po vápenci, když se z lomu přepravoval materiál a zase po prázdnu zpět. Podle vědců je to jasný důkaz, že jde o pravěké silnice. Tento rozšířený názor náš výzkum nepotvrdil. Stopy kolejí jsou ve skutečnosti úzké, různě hluboké a jedemkrát vyjeté.
Pro dosažení takových výsledků by bylo nutné rok co rok, desetiletí po desetiletí, jezdit s přesností na centimetr stejnou kolejí. To se zdá být nereálné. A kromě toho by museli používat k dopravě vozíky se stejnou osovou vzdáleností lyžin nebo kol. Pochybuji, že by existovala v té době tak přesná standardizace výroby. Pokud by byly takové silnice používány po tisíce let, musely by být při použití lyžin hladší a v zatáčkách vyjeté, tedy širší.
Jiná teorie vysvětluje, že dvojice kolejí byly vytesány uměle. Pak prý sloužily k snadnému tažení vozíků s nákladem. Tento pohled je spíš úsměvný, nelze ho brát vážně. Neexistuje jediný důvod, proč by bylo nutné vynaložit takové úsilí k vybudování doslova tisícovek takto nekvalitních silnic. Rýhy pohyb usnadnit nemohly. Jistě, na pobřeží u města Birzebbuga existují i uměle vytesané rýhy a linie. Na první pohled je zde však viditelný rozdíl v provedení. Tyto pobřežní rýhy zjevně sloužily jako kanály pro sběr vody, ne jako silnice pro dopravu nákladů.
Existují i jiné zajímavé hypotézy. Jedna z nich například považuje vyjeté koleje za staré meliorační strouhy na odvod dešťové nebo kondenzační vody. A to například v období sucha (britská geoložka Claudie Sagon). Není však jasné, proč by je někdo kopal v párech. Navíc, nikde nebyla nalezena záchytná jímka nebo bazén.
Podle některých dokázaly vyjeté koleje akumulovat podzemní elektřinu nebo energii z prostoru. Jak to dokázat? Citlivé elektronické přístroje v místech Cart-Ruts nevykazovaly žádné anomálie.
Erich von Däniken tvrdí, že koleje mají na svědomí mimozemšťané. Podle něj obíhala na oběžné dráze kolem Země velká kosmická stanice. Z té byly vyslány průzkumné sondy, aby povrch Malty prozkoumaly. Jednalo se o dvounápravová vozítka s natáčecími koly. Tak jako dnes vysíláme průzkumné stroje na Měsíc a na Mars.
Jiní příznivci kontaktů třetího druhu považují vyjeté koleje za stopy civilizací z jiných planet. Z určitého úhlu vypadají dvojice rýh jako odrazový můstek pro start raketoplánu, nebo snad ne?
Dingli
Na útesech v Dingli existuje zajímavé místo s vyjetými kolejemi. Tam jsme objevili doposud nezmapované koleje vedoucí až na hranu strmého útesu. Pro rozjezd raketoplánu je to velmi dobré místo. Za hranou útesu je to více, než 230 metrů dolů k mořské hladině, což by mohlo být dostatečné pro nabrání potřebného vztlaku. Ale asi to bude jinak. Ve směru námi objevených kolejí je ve vzdálenosti asi 3 kilometrů malý ostrov Fiffla. A na něm by tyto koleje měly pokračovat dál. Odpovídal by tomu i sklon zemských desek. Jenže – tento ostrov po desetiletí sloužil jako střelnice pro ostrou munici, takže tam najdete jen krátery. Nic víc.
Spektrum názorů samo o sobě ukazuje, že odborná věda nedospěla k žádnému řešení. V rozporu s reálnými daty jsou obhajovány podivné verze o umělém vyhloubení kolejí nebo existenci pravěkých silnic, které vznikly obroušením tvrdého vápence.
San Gwan
Naše první seznámení s maltskými kolejemi bylo v oblasti San Gwann. Uprostřed městské zástavby je plocha dlouhá přibližně sto metrů. Dostanete se tam za 15 minut městským autobusem z letoviska St. Julians.
Místo je oplocené, takže musíte najít vhodný průchod. Tady jsem poprvé spatřil, co jsem hledal. Do světle šedého vápencového povrchu jsou vyjeté hluboké paralelní rýhy. Na mnoha místech jsou rýhy zaneseny hlínou a zarostlé trávou. Na severní straně kopírují zdi domů, dál mizí pod asfaltovou silnicí. Za cestou je prudký sráz, nazval bych to něco jako geologický zlom, nebo prasklina. Tam už koleje nevedou. Končí na jeho hraně.
Na jižní straně jsou stopy mnohem zajímavější. Hlavní kolej se rozděluje do dvou párů. Další se náhodně připojují nebo kříží. Až tady si uvědomíte, že jde o skutečné stopy projíždějících prehistorických vozítek – dvoukoláků – sáněk – no prostě něčeho pohyblivého.
V dolní části najdete tři páry kolejí. Ty jsou nejzajímavější a také nejpopulárnější. Zde je jasně vidět snahu uvolnit „vozidlo“ zapadlé do blátivé prohlubně. Náklad navíc museli pracně přetáhnout přes tvrdý výčnělek. A o ten výčnělek právě jde. Kdysi kdosi tahal ve vápencovém blátě jakési vozítko a narazil na pevnou překážku. To znamená jediné. Původní povrch permanentně pokrýval nános bahna, byl stále vlhký. Mohlo za to tehdejší vlhké klima. A pod několikacentimetrovou vrstvou mazlavého jílu na tomto místě byl ukryt tvrdý kámen. Ten museli pracně překonat. Na tom by nebylo až tak nic podivného. Ale – tady jde o oficiální geologické datování! O tom si povíme až později.
Cart-Ruts tedy v žádném případě nejsou pouhý přírodní úkaz. Vyjeté koleje jsou důkazem přítomnosti lidí, kteří obývali oblast dnešní Malty před mnoha tisíci lety.
Zůstává mnoho nevyřešených otázek:
- Proč dnes můžeme vidět koleje v nížinách i na vrcholcích hor?
- Proč, a jak, ztvrdlo bláto, uhličitanový jíl?
- Kdy tyto stopy vznikly? Stalo se to „dnes“, nebo před horotvornými procesy?
- Kdo, nebo co, je vytvořilo?
- Proč se geologické vrstvy z různých míst tolik liší?
- Proč se stopy – koleje – zachovaly až dodnes a nepopraskaly při vyschnutí? A proč nejsou vybledlé od deště?
- Jak je možné, že vyjetá stopa je hladká, a bez dalších nečistot?
ZDROJ: Jiří Matějka
http://www.wmmagazin.cz/praveke-koleje-ktere-nikam-nevedou-i/?fbclid=IwAR2ZpkVUdhzCq_oRQSpo44OUByjENNvMU49mjqG6w7DWKMwwQkxBOXsVQDI
