Views: 2
Papežský opat Mavro Orbini napsal “Historiografii” již v roce 1601. Zde je malý úryvek z ní:
“Rusové jsou nejstarším národem na zemi, z něhož vzešly všechny ostatní národy. Jeho říše díky odvaze svých vojáků a nejlepší zbrani na světě držela po tisíciletí celý vesmír v poslušnosti a podřízenosti. Rusům vždy patřila celá Asie, Afrika, Persie, Egypt, Řecko, Makedonie, Ilýrie, Morava, země Slovanů, Čechy, Polsko, celé pobřeží Baltského moře, Itálie a mnoho dalších zemí a území…”.
V Historické knihovně v Moskvě se nachází šest výtisků knihy Mavra Orbiniho (Maura) vydané v Petrohradě v roce 1722 “Knižní historiografie o počátcích jména, slávy a expanze slovanského národa. Jedná se o sborník mnoha historických knih archimandrity Raguzského Maraurbina. Přeloženo z italštiny do ruštiny a vytištěno v petrohradské tiskárně 20. srpna 1722”.
Mavro Orbini, Ital, který navíc o Rusech hovořil přesně před 400 lety, nemůže být obviněn ze zaujatosti, a proto by jeho slova, zejména že “Rusové jsou nejstarší národ na zemi, z něhož vzešly všechny ostatní národy”, měla být vyražena zlatem na nejvýznamnějším místě.
Evropané, jakožto lidé “zvláštní kultury”, si to pravděpodobně uvědomují, nebo o tom alespoň slyšeli. Vědomí, že jsou vůči Rusům druhořadí, jim nedává klidu, trpí komplexy méněcennosti, informace nejen ničí, ale i kážou.
Západ po mnoho staletí vedl proti Rusku informační válku a váha velmi důležitých ruských historických dokumentů se usadila ve Vatikánu. Kniha byla přeložena do ruštiny v roce 1722 a dále nebyla vydána náhodně. Ostatně historie v té době nebyla zapomenuta ani za 1-2 století a mnozí panovníci stále pamatovali na sílu slovanských zbraní. Kromě toho tehdy neexistovala Petrohradská akademie věd a normanská teorie, kterou nám vnutili němečtí historikové, v Rusku nepřevládala. Později tato kniha v Rusku již nevyšla. Historiografická válka se vedla dlouho. Orbiniho hlavní myšlenka na začátku knihy zní: “jedni bojovali a druzí psali dějiny”.
Vatikán zničil nebo ukryl díla právě těch autorů, na které se Orbini odvolával, proto pro nás jeho recenze jako by visela ve vzduchu: tyto autory neznáme. Ale Mavro Orbini nám ukázal evidentní příklady ničení historických pramenů (tato historie v mnohém opakovala činnost farizeů, ničit historické prameny, vyvracet “pravdy Tóry a Talmudu”).O tom, že Rusko ve starověku existovalo, nikdo z historiků počátku 17. století nepochyboval. Během tohoto století však bylo Rusko odstraněno nejen z antické historiografie, ale i z historiografie středověké, v druhém případě na čtyři století raného středověku. V tomto smyslu nám Mavro Orbini ukazuje evropské chápání dějin počátku 17. století.
Senzacechtivost nevznikla proto, že by Orbini byl novátorem, ale spíše proto, že se mu podařilo čerpat ze spisů těch autorů, kteří se k nám nedostali. Jako by na okamžik zastavil rozmazávání dějin.
Je zřejmé, že od XII. století dochází ke kulturní roztržce mezi slovanskými zeměmi západní Evropy a také mezi Kyjevem, Vladimírem a Moskevskou Rusí. Odtud pramení naše neznalost slovanských autorů Evropy a jejich neznalost našich kronikářů. Tedy že římští a byzantští historikové byli známi oběma stranám. Taková je počáteční fáze informační války, uplatnění principu “rozděl a panuj”.
ZDROJ: Objavené v útrobách internetu.
