Views: 0
“Všechny přírodní procesy na Zemi
by měly být považovány za součást vodíkové dagazace”
(N. Larin)
Proces degazace vodíku z nitra naší planety je všudypřítomný a globální. Světlé kruhy na polích, vzdutá půda, krátery po explozích, krasové propadliny, hluboká kruhová jezera, laguny atolů a vulkány – to všechno jsou jasná svědectví tohoto procesu, která je nezbytné zohlednit při hospodářské činnosti lidstva.
Vodíková rovnováha planety
V zemské atmosféře je zhruba 2,5 miliardy tun vodíku, který uniká do vesmíru po 250 000 tunách za rok. Zdrojem doplňování těchto “kosmických ztrát” je vodíková degazace Země v různých projevech.
Akademik Vernadský také tvrdil, že: “Naše představy o termodynamických a chemických podmínkách v hlubinách naší planety nás nutí vidět v nich prostředí příznivé pro existenci vodíkových těles. Zde dochází k poklesu aktivity chemických reakcí, množství kyslíku rychle klesá až k nule, začínají více a více převládat kovy typu železa a množství vodíku zřejmě roste. Zároveň se zvyšuje teplota a tlak. To vše by mělo vést k zachování vodíkových sloučenin v těchto hloubkách, včetně vodíkových roztoků v kovech.”
Nyní už není pochyb o tom, že vodík je hlubinný plyn planety. V 70. letech XX. století V. N. Larin předložil hypotézu hydridového jádra Země obsahujícího superkomprimovaný vodík.
Vodíková degazace planety je jev oddělení vodíku ze směsi s jinými fluidními plyny (nejčastěji uhlovodíky, héliem a radonem) v riftových zónách při vulkanických erupcích, ze zlomů zemské kůry, kibrlitových trubek, některý šachet a vrtů. V mnoha případech jsou zemětřesení tektonického původu doprovázena zvýšením obsahu vodíku ve vzduchu na území epicentra a přilehlých oblastí.
Geochemický model ZeměJak je patrné ze schématu vodíkové degazace, hluboký vodík se dostává na povrch Země ve formě uhlovodíků, vody a ve formě plynného vodíku. Celkovou vodíkovou balanci doplňují i reakce hydrolýzy oceánské vody při amfibolizaci, chloritizaci, serpentinizaci hornin pláště v subdukčních zónách podle převládajícího schématu:
2Mg2SiO4(olivin) + 22H2O = 3Mg6{Si4O10}(OH)8(serpentin) + 6Mg(OH)2(brucit) + 4H2.
Litosféra, jako hustá vrstva oxidů, je těžko překonatelnou bariérou, která zabraňuje odchodu vodíku na povrch. V důsledku toho se hromadí plyn pod kůrou, kde dochází k chemickým reakcím s jinými látkami, což je doprovázeno dodatečným uvolněním tepla. S největší pravděpodobností je to přítomnost vodíku, která činí asthenosféru kvazi-kapalným médiem. Získané metody seismických tomografických dat ukazují, že v hloubce asi 100 km nad astenosférou se formuje množství ohnisek zemětřesení fixujících zvedání fluidního a roztaveného materiálu.
Jak vypadají vodíkové výstupy na povrchu planety
V zónách výstupu vodíku se v reliéfu Země vytvářejí velmi charakteristické struktury propadlin připomínající talíře, jejichž průměry se pohybují od 100 metrů do několika kilometrů.
“Zatím byly naše práce prováděna na ruském území. Nicméně na základě satelitních snímků se podobné struktury nacházejí na všech kontinentech. Obzvláště hodně jich je na východním pobřeží USA. Američané tyto jevy objevili ve 30. letech minulého století, v průběhu mnoha desetiletí je pečlivě zkoumali, ale nebyli schopni určit příčinu vzniku těchto podivných struktur, které jsou v literatuře známy pod názvem „Carolina Bays“. Podle našeho názoru je příčina stejná – tryskající degazace vodíku z hlubokých zón planety.”
Vodíkové kruhy na polích
“Kruhy čarodějnic” – pruh šťavnatější a vyšší trávy podél obvodu dokonale plochého kruhu je zvláště patrný na obvykle suchých částech půdy. Intenzivní růst rostlin v těchto kruzích nesouvisí s vlastnostmi půdy nebo podzemními zdroji vody, ale je velmi dobře vysvětlitelný výstupem vodíku. Při průchodu úrodnou vrstvou půdy ji plyn odbarvuje. V místech jeho intenzivního uvolňování pak dochází k poklesu půdy a následnému vzniku vodních nádrží.
„Na satelitních snímcích jsou jasně viditelné kruhové struktury sesedání: projevují se ve formě světlých kruhů v místech výstupů vodíkových proudů. Nejzřetelnější jsou na černozemi… Ukázalo se totiž, že unikající vodík ničí černý organický humus (nejcennější část černozemi). V černozemi je 8 – 10 % humusu – jsou to dlouhé organické molekuly složité struktury. Jejich délka je zajišťována chemickými vazbami atomů uhlíku s jinými. Když se ale ocitnou v prostředí vodíku, atomy vodíku se začlení mezi atomy uhlíku, dlouhé molekuly jsou rozděleny na kratší, ty se stávají těkavými plyny a vyprchávají. Vrstva černozemě světlá a stává se světle šedou nebo béžová. Samozřejmě se tím prudce snižuje její produktivita. Tak můžete vidět opuštěná pole, na nichž už agronomové ztratili víru v jejich zúrodnění,”- tvrdí geologové V. Larin a N. Larin.
Po dlouhé zimě, kdy se plyn hromadil pod zamrzlou vrstvou půdy, se její povrch rozpadá, a unikající vodík vytváří hromady kypré hlíny připomínající mraveniště, s nimiž bývají také zaměňovány:
Stopy po výstupech vodíku z půdy nejsou vždy kulaté, ale mohou tvořit nepravidelné skvrny, jak je možné vidět na snímcích z oblasti Kevi v Srbsku:
Významnější objemy plynů se shromažďují pod vrstvou permafrostu, čímž se vytvářejí hydrolakolyty:
Pukající hromady-hydrolakolyty na Jamalu a jejich následný explozívní vývoj:
Krasové jeskyně
Při průchodu vápencovou vrstvou vstupuje vodíkový proud do exotermické výměnné reakce, čímž se tvoří sloučeniny vápníku, voda a oxid uhličitý. Díky tomu dochází k významným krasovým poklesům a kráterům.
A netrvá to milióny let, jak se nás snaží geologové přesvědčit! Někdy se proces “rozežírání” vodíkových vápencových struktur odehrává doslova před překvapenými lidmi, vše závisí na intenzitě toku plynu.
“Vodík (doslova “rodící vodu”) bezpodmínečně produkuje juvenilní vodu, která je teplá (kvůli geotermálnímu gradientu) a okyselená řadou kyselin. A taková voda velmi ochotně “spořádá“ karbonáty, a tak může být kras rychlým jevem (“rychlým” myšleno v rámci trvání lidského života, nikoli v geologickém čase),” argumentují geologové V. Larin a N. Larin v “Plus a mínus výstupu vodíku na ruské platformě”.
Zde jsou některé ilustrační příklady:
Propady půdy
V Guatemale nebyla tato tragédie s objevením se obrovského kráteru první, k podobnému případu, který si vyžádal 5 životů, došlo i 23. února 2007:
Hloubka kráteru činila 100 metrů.
ZDROJ: https://www.tart-aria.info/cs/vod-kov-dech-zem/
